pondělí 7. března 2016

Karpatská móda

"No a co si tak bereš do Karpat na sebe?" slyším občas, když někomu vyprávím o svých cestách do rumunských hor. 


"Oblékám se jako pan hrábě Felix Teleke z Tölökö," bývá moje první reakce.

Ano, kecám. Nikdy bych si netroufl vyrazit na podobnou výpravu bez solidního vybavení. Ty cesty vypadají tak, že první den člověk vystoupá někam nad 2000 metrů a pak se víceméně třeba deset dní pohybuje mimo civilizaci bez možnosti nějak napravit chybu, kterou při přípravě udělal.

Občas je potřeba improvizovat. Když jsem třeba zjistil, že jsem doma zapomněl pokrývku hlavy, udělal jsem si ji ze spodků z kompletu od firmy Moira (snímek nahoře).


Mnohem nebezpečnější než slunko je v Karpatech déšť. Pokud člověk jednou zmokne, nemusí už taky nikdy uschnout. O ochraně proti dešti jsem psal na jiném místě. Dodal bych jen, že důležité není chránit před vodou pouze to, co má člověk na sobě, ale také to, co má v batohu. Hodně se mi osvědčily igelitky z nejmenovaného obchodního řetězce.

Pokud je hodně hezky, může být problémem pocení. Osvědčilo se mi oblečení z merino vlny a především oblečení švédské firmy Craft.


Investovat do kvalitního oblečení se na těchto výpravách vyplatí, pokud ovšem nejste já. Jednou se mi podařilo v Karpatech ztratit vak, který jsem měl připnutý k batohu a který obsahoval oblečení za pěkných pár tisíc. Je docela možné, že teď někde po hřebenech chodí ovčák oblečený jak model z outdoorového magazínu.

 

Jinak jsou lidé v rumunských horách velmi přátelští a občas jako by vystoupili z nějaké časové smyčky. Bojím se, že už to dlouho nebude trvat, ale doposud všechny mé cesty do rumunských Karpat byly i cestami zpět v čase.

 

Jako dobrý doplněk k vybavení do rumunských Karpat se mi jeví nějací ti další členové výpravy. Občas jsou na můj vkus příliš hluční a akční, ale jsou chvíle, kdy člověk ocení, že liduprázdnými horami nebloudí úplně sám.


Na závěr soutěž! Kdo do pondělí 14.3.2016 doplní k následující fotografii (je rovněž z Karpat někde 2000 m n.m.) vtipnou bublinu nebo nějaký text, bude zařazen do slosování a může tak vyhrát fotografii z mých cest (samozřejmě beze mne) a něco pěkného z ruční papírny Velké Losiny. Skutečný příběh z fotografie se všichni zájemci dozví za týden.


Hudební doprovod dnes obstará kapela Mitsoura. Zpěvačka Mónika Juhász Miczura je sice maďarská cikánka, ale nějak mi k tomu Rumunsku sedí. Má neuvěřitelný a nezaměnitelný hlas a ten klip je taky skvělý. Zajímavým drbem je to, že se zpěvačka soudila z Beyoncé, neboť ta bez svolení použila ve skladbě Drunk in Love jednu její skladbu.





Další skladbou je Lonely Bird od Huun-Huur-Tu z Tuvy a bulharský ženský sbor Angelite. Tahle hudba mi skvěle zapadá do pocitů, které mám, když v Karpatech sleduji nekonečné kopce.



5 komentářů:

  1. Což mi připomíná mého muže, který poztrácel všude možně po světě vybavení také za hezkých pár tisíc, včetně kvalitního fotoaparátu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak snad taky slouží někomu potřebnému. :-)

      Vymazat
  2. Merino mám zatím jenom zimní čepici, co jsem si sama upletla, ale The Dreamstress, která žije na Novém Zélandu, o něm básní každou chvíli a "dělá mi chutě". A teď tady vy! :-)
    (Na takovéhle túry nevyrážím, ale stejně je to zajímavé.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji.
      Já mám rád přírodní materiály, takže díky tomu si mě vlna merino získala. :-)

      Vymazat
  3. Vůbec nemám tušení, kdo by tak z těch našich dvou společných setkání v horách mohl být tím hlučným a akčním... :)

    OdpovědětVymazat